Občas se to přihodí nejspíš každému z nás. Jsme ve vztahu s někým, koho sice máme rádi, ale život s ním je z nějakého důvodu peklo. Nerozumíme si, hádáme se, děláme si naschvály. Chvilkami máme pocit, že nás náš protějšek více vytáčí, než aby nám dělal radost. Že jsme více proti sobě než spolu.

Přestože se to těžko připouští, je velká spousta vztahů, které jejich účastníci udržují pouze z nesmyslných důvodů, které si více upřesníme později. Po tom, co nám spadnou růžové brýle a toho druhého lépe známe, začnou se vynořovat zásadní problémy a varovné signály, které nám říkají „Uteč!“ Těmto všem však většinou odporuje právě již zmíněná citová stránka, která nás nechce od partnera odloučit.

Jaké nesmyslné důvody většinou používáme, abychom si ospravedlnili další setrvávání ve vztahu, který nefunguje?

1.       Máme se rádi.

Ano, láska je velice důležitá. Na světě je však spousta lidí, které máte a budete mít rádi. A další velká spousta lidí bude mít ráda vás za to, jací jste. To však neznamená, že můžete se všemi z nich žít šťastně až do smrti. Rozchod nevylučuje city.

2.       Je hodný/hodná.

To, že je na vás někdo hodný, z něj bohužel nedělá toho pravého. Naučte se být především hodní sami na sebe, važte si sami sebe, pak to nebudete tolik vyžadovat od ostatních.

3.       Moji rodiče ho/ji mají rádi.

Vaši rodiče mají rádi především vás a budou vás mít rádi i když budete bez partnera. Vaše štěstí je pro ně důležitější než váš přítel/přítelkyně, se kterými si sice mohou rozumět, pořád jsou to však pro ně de facto cizí lidé.

4.       Máme stejné názory na rodičovství a výchovu dětí.

To je sice moc pěkné, a vaše děti by určitě byly skvěle vychované. Jak by se jim ale podle vás žilo v domově, kde spolu rodiče nejsou šťastní a jsou spolu jen kvůli dětem a kvůli tomu, že s nimi umí fungovat?

5.       Nechci být sám/sama.

Tento důvod, proč udržovat nefunkční vztah považujme za jeden z těch horších. Pamatujme, že vždy je lepší být sám než ve vztahu, ve kterém jsme nešťastní. Čím více odkládáme řešení této situace proto, abychom nebyli sami, tím to potom bude horší. Nebojme se samoty, nahlížejme na ni jako na příležitost k růstu a seberozvoji, na něco, co nás posílí.