Vymalovat byt vlastními silami považuje většina Čechů za ctižádostivý úkon. Na tuto proceduru si troufne sedm mužů z deseti a přibližně čtyři z nich považují tuto činnost za své hobby. Možná máme ještě v genech zakódovaný přístup z doby socialistické tvořivosti, kdy bylo malování v rodinném kruhu naprosto běžnou zvyklostí.

Správná technika

Malování válečkem je nesmírně snadné, ovšem někdy vyžaduje určitý grif. Mistři svého oboru s ním dokážou doslova kouzlit, jedním z těch „divů“ je zvláštní povrch pomerančové kůže, který vyniká svou plasticitou a naprostou homogenitou povrchu. Hodí se jak pro klasické materiály štukových stěn, tak i pro sádrokarton.
Někteří odborníci radí amatérům využít na přechody stěn a stropů nebo místa poblíž zásuvek a vypínačů plochý štětec, ale brzy zjistíte, že správně namočený váleček zmůže to samé, navíc tu pak nejsou patrné tahy štětce.

Nepodceňujte výpočet

Na každé malířské barvě je uvedena přibližná spotřeba a výdrž na určitou plochu. Jedná se ovšem o průměrnou hodnotu pro středně savé materiály. Čím je povrch více hladký, tím je spotřeba menší, v zásadě tedy platí, že pro sádrokarton vystačíme přibližně s o 15 procent menším množstvím barvy než u vápenitých hrubých omítek.  Před nákupem také nezapomínejte celkovou plochu vynásobit dvěma – zpravidla se provádí dva nátěry.

Jakou barvu vybrat

Nejobtížnějším krokem není samotný proces výmalby, úklid a přípravná fáze, nýbrž volba, jaký barevný odstín vlastně vybrat. Opravdu těžké dilema hraničící až s partnerským kompromisem, abychom se v bytě cítili příjemně a nezavdali příčinu ke zbytečným hádkám.
Současným trendem je opět bílá, která místnosti opticky zvětší a hodí se prakticky ke každému nábytku. Velmi jemný nádech teplých barev od červené až po hráškově zelenou se hodí spíše do kuchyně a jídelního koutu, chladné počínaje modrou a konče fialovou naopak do ložnic a pracovních prostor.