Blog

Kůň je jednou hříbětem, člověk dvakrát dítětem. Toto pořekadlo je tak staré, že si ho ověřilo už pěkných pár staříků s dětskou dušičkou. Ve stresujícím světě máme však tendenci si některé dětské radovánky užívat i ve věku produktivním.
Rádi občas vypneme. Ale radost z nic nedělání snad ani neznám. Pro relaxaci se plní cyklostezky běžci, cyklisty, koloběžkáři a bruslaři. Sportcentra překypují upocenými těly, které touží po kráse, ale i po zdravém pohybu.
Ne nadarmo se říká sportem ku zdraví. Fyzická námaha při sportu pomáhá vyplavovat endorfiny, takže máme za námahu i odměnu ve formě úsměvu na tváři. Radost po sportovním výkonu je skvělá. Ale jak se namotivovat? Každý nespěchá do posilovny, nebo uběhnout maraton.

Někdy nás láká spíš se vyblbnout než na sobě zamakat. Děti na hřištích křičí radostí (alespoň ty, co nezůstaly doma zavřené u počítače) a mají možnost si zašplhat, točit se, houpat se… A nechci vám radit, ať se k nim přidáte. To by bylo ještě nedůstojnější než vyrazit poprvé v životě na bruslích na tu cyklostezku mezi nadšence, co sportují již nějaký ten pátek.

O čem chci mluvit jsou trampolíny. Určitě jste si každý jako dítě zaskákali. Teď je moderní skákat i jako dospělí a je to bezva. Zkoušela jsem tedy i trampolínky jako cvičící kurz ve sportcentru. Pokud se říká, že to není pro každého, já budu ten každý. Pěkná cvičitelka skáče neúnavně, a že se půlka mé osobnosti rozpustila a protéká trampolínou do vytvořené loužičky, ji pravděpodobně vůbec neirituje.
Nechci skákat v tempu. Všichni stejně do rytmu, stejnoměrné výkopy a zákopy… Po takové třičtvrtěhodině opravdu hledáte zákopy. Zakopat se a už nepohnout. Ale skákat si, jak se člověku zlíbí, to je jiná.

Moct si skákat, jak je libo. Šíleně a do výšky. Dokud člověku síly stačí. Taková radost je opravdu jak pro malé, tak pro velké. A pokud vám přijde, že je to nebezpečné, tak se nebojte. Vyrábí se trampolíny se sítí proti pádu způsobeném nekoordinovanými výskoky. Taková trampolína unese potomky a třeba i tchýni. A vy si skákat můžete, jak odjede. Protože skákání, přináší pravou radost.

Kůň je jednou hříbětem, člověk dvakrát dítětem. Toto pořekadlo je tak staré, že si ho ověřilo už pěkných pár staříků s dětskou dušičkou. Ve stresujícím světě máme však tendenci si některé dětské radovánky užívat i ve věku produktivním.
Rádi občas vypneme. Ale radost z nic nedělání snad ani neznám. Pro relaxaci se plní cyklostezky běžci, cyklisty, koloběžkáři a bruslaři. Sportcentra překypují upocenými těly, které touží po kráse, ale i po zdravém pohybu.
Ne nadarmo se říká sportem ku zdraví. Fyzická námaha při sportu pomáhá vyplavovat endorfiny, takže máme za námahu i odměnu ve formě úsměvu na tváři. Radost po sportovním výkonu je skvělá. Ale jak se namotivovat? Každý nespěchá do posilovny, nebo uběhnout maraton.

Někdy nás láká spíš se vyblbnout než na sobě zamakat. Děti na hřištích křičí radostí (alespoň ty, co nezůstaly doma zavřené u počítače) a mají možnost si zašplhat, točit se, houpat se… A nechci vám radit, ať se k nim přidáte. To by bylo ještě nedůstojnější než vyrazit poprvé v životě na bruslích na tu cyklostezku mezi nadšence, co sportují již nějaký ten pátek.

O čem chci mluvit jsou trampolíny. Určitě jste si každý jako dítě zaskákali. Teď je moderní skákat i jako dospělí a je to bezva. Zkoušela jsem tedy i trampolínky jako cvičící kurz ve sportcentru. Pokud se říká, že to není pro každého, já budu ten každý. Pěkná cvičitelka skáče neúnavně, a že se půlka mé osobnosti rozpustila a protéká trampolínou do vytvořené loužičky, ji pravděpodobně vůbec neirituje.
Nechci skákat v tempu. Všichni stejně do rytmu, stejnoměrné výkopy a zákopy… Po takové třičtvrtěhodině opravdu hledáte zákopy. Zakopat se a už nepohnout. Ale skákat si, jak se člověku zlíbí, to je jiná.

Moct si skákat, jak je libo. Šíleně a do výšky. Dokud člověku síly stačí. Taková radost je opravdu jak pro malé, tak pro velké. A pokud vám přijde, že je to nebezpečné, tak se nebojte. Vyrábí se trampolíny se sítí proti pádu způsobeném nekoordinovanými výskoky. Taková trampolína unese potomky a třeba i tchýni. A vy si skákat můžete, jak odjede. Protože skákání, přináší pravou radost.

Kůň je jednou hříbětem, člověk dvakrát dítětem. Toto pořekadlo je tak staré, že si ho ověřilo už pěkných pár staříků s dětskou dušičkou. Ve stresujícím světě máme však tendenci si některé dětské radovánky užívat i ve věku produktivním.
Rádi občas vypneme. Ale radost z nic nedělání snad ani neznám. Pro relaxaci se plní cyklostezky běžci, cyklisty, koloběžkáři a bruslaři. Sportcentra překypují upocenými těly, které touží po kráse, ale i po zdravém pohybu.
Ne nadarmo se říká sportem ku zdraví. Fyzická námaha při sportu pomáhá vyplavovat endorfiny, takže máme za námahu i odměnu ve formě úsměvu na tváři. Radost po sportovním výkonu je skvělá. Ale jak se namotivovat? Každý nespěchá do posilovny, nebo uběhnout maraton.

Někdy nás láká spíš se vyblbnout než na sobě zamakat. Děti na hřištích křičí radostí (alespoň ty, co nezůstaly doma zavřené u počítače) a mají možnost si zašplhat, točit se, houpat se… A nechci vám radit, ať se k nim přidáte. To by bylo ještě nedůstojnější než vyrazit poprvé v životě na bruslích na tu cyklostezku mezi nadšence, co sportují již nějaký ten pátek.

O čem chci mluvit jsou trampolíny. Určitě jste si každý jako dítě zaskákali. Teď je moderní skákat i jako dospělí a je to bezva. Zkoušela jsem tedy i trampolínky jako cvičící kurz ve sportcentru. Pokud se říká, že to není pro každého, já budu ten každý. Pěkná cvičitelka skáče neúnavně, a že se půlka mé osobnosti rozpustila a protéká trampolínou do vytvořené loužičky, ji pravděpodobně vůbec neirituje.
Nechci skákat v tempu. Všichni stejně do rytmu, stejnoměrné výkopy a zákopy… Po takové třičtvrtěhodině opravdu hledáte zákopy. Zakopat se a už nepohnout. Ale skákat si, jak se člověku zlíbí, to je jiná.

Moct si skákat, jak je libo. Šíleně a do výšky. Dokud člověku síly stačí. Taková radost je opravdu jak pro malé, tak pro velké. A pokud vám přijde, že je to nebezpečné, tak se nebojte. Vyrábí se trampolíny se sítí proti pádu způsobeném nekoordinovanými výskoky. Taková trampolína unese potomky a třeba i tchýni. A vy si skákat můžete, jak odjede. Protože skákání, přináší pravou radost.

Kůň je jednou hříbětem, člověk dvakrát dítětem. Toto pořekadlo je tak staré, že si ho ověřilo už pěkných pár staříků s dětskou dušičkou. Ve stresujícím světě máme však tendenci si některé dětské radovánky užívat i ve věku produktivním.
Rádi občas vypneme. Ale radost z nic nedělání snad ani neznám. Pro relaxaci se plní cyklostezky běžci, cyklisty, koloběžkáři a bruslaři. Sportcentra překypují upocenými těly, které touží po kráse, ale i po zdravém pohybu.
Ne nadarmo se říká sportem ku zdraví. Fyzická námaha při sportu pomáhá vyplavovat endorfiny, takže máme za námahu i odměnu ve formě úsměvu na tváři. Radost po sportovním výkonu je skvělá. Ale jak se namotivovat? Každý nespěchá do posilovny, nebo uběhnout maraton.

Někdy nás láká spíš se vyblbnout než na sobě zamakat. Děti na hřištích křičí radostí (alespoň ty, co nezůstaly doma zavřené u počítače) a mají možnost si zašplhat, točit se, houpat se… A nechci vám radit, ať se k nim přidáte. To by bylo ještě nedůstojnější než vyrazit poprvé v životě na bruslích na tu cyklostezku mezi nadšence, co sportují již nějaký ten pátek.

O čem chci mluvit jsou trampolíny. Určitě jste si každý jako dítě zaskákali. Teď je moderní skákat i jako dospělí a je to bezva. Zkoušela jsem tedy i trampolínky jako cvičící kurz ve sportcentru. Pokud se říká, že to není pro každého, já budu ten každý. Pěkná cvičitelka skáče neúnavně, a že se půlka mé osobnosti rozpustila a protéká trampolínou do vytvořené loužičky, ji pravděpodobně vůbec neirituje.
Nechci skákat v tempu. Všichni stejně do rytmu, stejnoměrné výkopy a zákopy… Po takové třičtvrtěhodině opravdu hledáte zákopy. Zakopat se a už nepohnout. Ale skákat si, jak se člověku zlíbí, to je jiná.

Moct si skákat, jak je libo. Šíleně a do výšky. Dokud člověku síly stačí. Taková radost je opravdu jak pro malé, tak pro velké. A pokud vám přijde, že je to nebezpečné, tak se nebojte. Vyrábí se trampolíny se sítí proti pádu způsobeném nekoordinovanými výskoky. Taková trampolína unese potomky a třeba i tchýni. A vy si skákat můžete, jak odjede. Protože skákání, přináší pravou radost.

Kůň je jednou hříbětem, člověk dvakrát dítětem. Toto pořekadlo je tak staré, že si ho ověřilo už pěkných pár staříků s dětskou dušičkou. Ve stresujícím světě máme však tendenci si některé dětské radovánky užívat i ve věku produktivním.
Rádi občas vypneme. Ale radost z nic nedělání snad ani neznám. Pro relaxaci se plní cyklostezky běžci, cyklisty, koloběžkáři a bruslaři. Sportcentra překypují upocenými těly, které touží po kráse, ale i po zdravém pohybu.
Ne nadarmo se říká sportem ku zdraví. Fyzická námaha při sportu pomáhá vyplavovat endorfiny, takže máme za námahu i odměnu ve formě úsměvu na tváři. Radost po sportovním výkonu je skvělá. Ale jak se namotivovat? Každý nespěchá do posilovny, nebo uběhnout maraton.

Někdy nás láká spíš se vyblbnout než na sobě zamakat. Děti na hřištích křičí radostí (alespoň ty, co nezůstaly doma zavřené u počítače) a mají možnost si zašplhat, točit se, houpat se… A nechci vám radit, ať se k nim přidáte. To by bylo ještě nedůstojnější než vyrazit poprvé v životě na bruslích na tu cyklostezku mezi nadšence, co sportují již nějaký ten pátek.

O čem chci mluvit jsou trampolíny. Určitě jste si každý jako dítě zaskákali. Teď je moderní skákat i jako dospělí a je to bezva. Zkoušela jsem tedy i trampolínky jako cvičící kurz ve sportcentru. Pokud se říká, že to není pro každého, já budu ten každý. Pěkná cvičitelka skáče neúnavně, a že se půlka mé osobnosti rozpustila a protéká trampolínou do vytvořené loužičky, ji pravděpodobně vůbec neirituje.
Nechci skákat v tempu. Všichni stejně do rytmu, stejnoměrné výkopy a zákopy… Po takové třičtvrtěhodině opravdu hledáte zákopy. Zakopat se a už nepohnout. Ale skákat si, jak se člověku zlíbí, to je jiná.

Moct si skákat, jak je libo. Šíleně a do výšky. Dokud člověku síly stačí. Taková radost je opravdu jak pro malé, tak pro velké. A pokud vám přijde, že je to nebezpečné, tak se nebojte. Vyrábí se trampolíny se sítí proti pádu způsobeném nekoordinovanými výskoky. Taková trampolína unese potomky a třeba i tchýni. A vy si skákat můžete, jak odjede. Protože skákání, přináší pravou radost.

Kůň je jednou hříbětem, člověk dvakrát dítětem. Toto pořekadlo je tak staré, že si ho ověřilo už pěkných pár staříků s dětskou dušičkou. Ve stresujícím světě máme však tendenci si některé dětské radovánky užívat i ve věku produktivním.
Rádi občas vypneme. Ale radost z nic nedělání snad ani neznám. Pro relaxaci se plní cyklostezky běžci, cyklisty, koloběžkáři a bruslaři. Sportcentra překypují upocenými těly, které touží po kráse, ale i po zdravém pohybu.
Ne nadarmo se říká sportem ku zdraví. Fyzická námaha při sportu pomáhá vyplavovat endorfiny, takže máme za námahu i odměnu ve formě úsměvu na tváři. Radost po sportovním výkonu je skvělá. Ale jak se namotivovat? Každý nespěchá do posilovny, nebo uběhnout maraton.

Někdy nás láká spíš se vyblbnout než na sobě zamakat. Děti na hřištích křičí radostí (alespoň ty, co nezůstaly doma zavřené u počítače) a mají možnost si zašplhat, točit se, houpat se… A nechci vám radit, ať se k nim přidáte. To by bylo ještě nedůstojnější než vyrazit poprvé v životě na bruslích na tu cyklostezku mezi nadšence, co sportují již nějaký ten pátek.

O čem chci mluvit jsou trampolíny. Určitě jste si každý jako dítě zaskákali. Teď je moderní skákat i jako dospělí a je to bezva. Zkoušela jsem tedy i trampolínky jako cvičící kurz ve sportcentru. Pokud se říká, že to není pro každého, já budu ten každý. Pěkná cvičitelka skáče neúnavně, a že se půlka mé osobnosti rozpustila a protéká trampolínou do vytvořené loužičky, ji pravděpodobně vůbec neirituje.
Nechci skákat v tempu. Všichni stejně do rytmu, stejnoměrné výkopy a zákopy… Po takové třičtvrtěhodině opravdu hledáte zákopy. Zakopat se a už nepohnout. Ale skákat si, jak se člověku zlíbí, to je jiná.

Moct si skákat, jak je libo. Šíleně a do výšky. Dokud člověku síly stačí. Taková radost je opravdu jak pro malé, tak pro velké. A pokud vám přijde, že je to nebezpečné, tak se nebojte. Vyrábí se trampolíny se sítí proti pádu způsobeném nekoordinovanými výskoky. Taková trampolína unese potomky a třeba i tchýni. A vy si skákat můžete, jak odjede. Protože skákání, přináší pravou radost.

Kůň je jednou hříbětem, člověk dvakrát dítětem. Toto pořekadlo je tak staré, že si ho ověřilo už pěkných pár staříků s dětskou dušičkou. Ve stresujícím světě máme však tendenci si některé dětské radovánky užívat i ve věku produktivním.
Rádi občas vypneme. Ale radost z nic nedělání snad ani neznám. Pro relaxaci se plní cyklostezky běžci, cyklisty, koloběžkáři a bruslaři. Sportcentra překypují upocenými těly, které touží po kráse, ale i po zdravém pohybu.
Ne nadarmo se říká sportem ku zdraví. Fyzická námaha při sportu pomáhá vyplavovat endorfiny, takže máme za námahu i odměnu ve formě úsměvu na tváři. Radost po sportovním výkonu je skvělá. Ale jak se namotivovat? Každý nespěchá do posilovny, nebo uběhnout maraton.

Někdy nás láká spíš se vyblbnout než na sobě zamakat. Děti na hřištích křičí radostí (alespoň ty, co nezůstaly doma zavřené u počítače) a mají možnost si zašplhat, točit se, houpat se… A nechci vám radit, ať se k nim přidáte. To by bylo ještě nedůstojnější než vyrazit poprvé v životě na bruslích na tu cyklostezku mezi nadšence, co sportují již nějaký ten pátek.

O čem chci mluvit jsou trampolíny. Určitě jste si každý jako dítě zaskákali. Teď je moderní skákat i jako dospělí a je to bezva. Zkoušela jsem tedy i trampolínky jako cvičící kurz ve sportcentru. Pokud se říká, že to není pro každého, já budu ten každý. Pěkná cvičitelka skáče neúnavně, a že se půlka mé osobnosti rozpustila a protéká trampolínou do vytvořené loužičky, ji pravděpodobně vůbec neirituje.
Nechci skákat v tempu. Všichni stejně do rytmu, stejnoměrné výkopy a zákopy… Po takové třičtvrtěhodině opravdu hledáte zákopy. Zakopat se a už nepohnout. Ale skákat si, jak se člověku zlíbí, to je jiná.

Moct si skákat, jak je libo. Šíleně a do výšky. Dokud člověku síly stačí. Taková radost je opravdu jak pro malé, tak pro velké. A pokud vám přijde, že je to nebezpečné, tak se nebojte. Vyrábí se trampolíny se sítí proti pádu způsobeném nekoordinovanými výskoky. Taková trampolína unese potomky a třeba i tchýni. A vy si skákat můžete, jak odjede. Protože skákání, přináší pravou radost.

Kůň je jednou hříbětem, člověk dvakrát dítětem. Toto pořekadlo je tak staré, že si ho ověřilo už pěkných pár staříků s dětskou dušičkou. Ve stresujícím světě máme však tendenci si některé dětské radovánky užívat i ve věku produktivním.
Rádi občas vypneme. Ale radost z nic nedělání snad ani neznám. Pro relaxaci se plní cyklostezky běžci, cyklisty, koloběžkáři a bruslaři. Sportcentra překypují upocenými těly, které touží po kráse, ale i po zdravém pohybu.
Ne nadarmo se říká sportem ku zdraví. Fyzická námaha při sportu pomáhá vyplavovat endorfiny, takže máme za námahu i odměnu ve formě úsměvu na tváři. Radost po sportovním výkonu je skvělá. Ale jak se namotivovat? Každý nespěchá do posilovny, nebo uběhnout maraton.

Někdy nás láká spíš se vyblbnout než na sobě zamakat. Děti na hřištích křičí radostí (alespoň ty, co nezůstaly doma zavřené u počítače) a mají možnost si zašplhat, točit se, houpat se… A nechci vám radit, ať se k nim přidáte. To by bylo ještě nedůstojnější než vyrazit poprvé v životě na bruslích na tu cyklostezku mezi nadšence, co sportují již nějaký ten pátek.

O čem chci mluvit jsou trampolíny. Určitě jste si každý jako dítě zaskákali. Teď je moderní skákat i jako dospělí a je to bezva. Zkoušela jsem tedy i trampolínky jako cvičící kurz ve sportcentru. Pokud se říká, že to není pro každého, já budu ten každý. Pěkná cvičitelka skáče neúnavně, a že se půlka mé osobnosti rozpustila a protéká trampolínou do vytvořené loužičky, ji pravděpodobně vůbec neirituje.
Nechci skákat v tempu. Všichni stejně do rytmu, stejnoměrné výkopy a zákopy… Po takové třičtvrtěhodině opravdu hledáte zákopy. Zakopat se a už nepohnout. Ale skákat si, jak se člověku zlíbí, to je jiná.

Moct si skákat, jak je libo. Šíleně a do výšky. Dokud člověku síly stačí. Taková radost je opravdu jak pro malé, tak pro velké. A pokud vám přijde, že je to nebezpečné, tak se nebojte. Vyrábí se trampolíny se sítí proti pádu způsobeném nekoordinovanými výskoky. Taková trampolína unese potomky a třeba i tchýni. A vy si skákat můžete, jak odjede. Protože skákání, přináší pravou radost.

Kůň je jednou hříbětem, člověk dvakrát dítětem. Toto pořekadlo je tak staré, že si ho ověřilo už pěkných pár staříků s dětskou dušičkou. Ve stresujícím světě máme však tendenci si některé dětské radovánky užívat i ve věku produktivním.
Rádi občas vypneme. Ale radost z nic nedělání snad ani neznám. Pro relaxaci se plní cyklostezky běžci, cyklisty, koloběžkáři a bruslaři. Sportcentra překypují upocenými těly, které touží po kráse, ale i po zdravém pohybu.
Ne nadarmo se říká sportem ku zdraví. Fyzická námaha při sportu pomáhá vyplavovat endorfiny, takže máme za námahu i odměnu ve formě úsměvu na tváři. Radost po sportovním výkonu je skvělá. Ale jak se namotivovat? Každý nespěchá do posilovny, nebo uběhnout maraton.

Někdy nás láká spíš se vyblbnout než na sobě zamakat. Děti na hřištích křičí radostí (alespoň ty, co nezůstaly doma zavřené u počítače) a mají možnost si zašplhat, točit se, houpat se… A nechci vám radit, ať se k nim přidáte. To by bylo ještě nedůstojnější než vyrazit poprvé v životě na bruslích na tu cyklostezku mezi nadšence, co sportují již nějaký ten pátek.

O čem chci mluvit jsou trampolíny. Určitě jste si každý jako dítě zaskákali. Teď je moderní skákat i jako dospělí a je to bezva. Zkoušela jsem tedy i trampolínky jako cvičící kurz ve sportcentru. Pokud se říká, že to není pro každého, já budu ten každý. Pěkná cvičitelka skáče neúnavně, a že se půlka mé osobnosti rozpustila a protéká trampolínou do vytvořené loužičky, ji pravděpodobně vůbec neirituje.
Nechci skákat v tempu. Všichni stejně do rytmu, stejnoměrné výkopy a zákopy… Po takové třičtvrtěhodině opravdu hledáte zákopy. Zakopat se a už nepohnout. Ale skákat si, jak se člověku zlíbí, to je jiná.

Moct si skákat, jak je libo. Šíleně a do výšky. Dokud člověku síly stačí. Taková radost je opravdu jak pro malé, tak pro velké. A pokud vám přijde, že je to nebezpečné, tak se nebojte. Vyrábí se trampolíny se sítí proti pádu způsobeném nekoordinovanými výskoky. Taková trampolína unese potomky a třeba i tchýni. A vy si skákat můžete, jak odjede. Protože skákání, přináší pravou radost.

Vždycky je důležité mít nějaký motiv nebo cíl, kterého byste chtěli dosáhnout. U každé činnosti, kterou děláme, si vždycky představujeme, co se stane, když… anebo co se stane až. Stejné zakončení by měly mít i vaše finance. Vždycky se nejlépe vydělává, když víte, kam ty peníze půjdou a co se s nimi bude dít. Všichni bychom chtěli mít miliony a vydělávat ještě větší miliony, ale nikdo si neuvědomuje, že skutečný objem peněz, který bychom potřebovali ke štěstí, může být mnohonásobně menší.

Požitek z peněz musí být maximální, jinak děláte něco špatně

Nikdy není dobré, pokud akumulujete bohatství, ale nevíte, co přesně s tím máte dělat. Tedy víte, ale nekonáte tak, jak byste doopravdy konat měli. Vezměte si příklad popeláře, který vyhrál sto milionů v loterii v jednom ze států USA. Všichni si řekneme, jak se jistě teď musí mít, že mu to úplně změnilo život – ale chyba lásky, veškeré své nabyté bohatství utratil za alkohol, sázení, drogy a prostitutky. Žil asi dva roky v naprostém luxusu a po těch dvou letech skončil na tom samém dnu, kde začal před výhrou. Je to jenom důkaz toho, že namísto abychom z peněž skutečně těžili co nejdéle a s co největší mírou „štěstí“, zaměřujeme tyto naše finanční zdroje na cíle, kterými toho nedosáhneme. Samozřejmě, dočasný užitek z toho je, to ano. Ale nijak se nezměnil. Je pořád ten samý popelář, bez peněz a s dluhy, kterým byl, když začínal. Co ale musíme uznat, tak je bezpochyby bohatší o zážitky.

Cíl musí mít smysl

Pokud chcete mít hodně peněz, abyste utráceli za drahé oblečení – ok, každý máme sen. Ale co potom? Řekněme, že jste tak bohatí, že si můžete dovolit naprosto jakýkoliv kousek oblečení z celého světa. A co teď, když si ho koupíte? Co dál? Život trvá zhruba 75 let pro každého – opravdu chcete do smrti utrácet jenom za oblečení?