Možná jste o tom někdy slyšeli, možná jste to na vlastní kůži zažili. Jde o útok, emoční teror a špatné zacházení více osob z řad zaměstnanců vůči nově příchozímu. Je to bohužel realita každodenních dní zaměstnanců na různých stupních pracovního zařazení. Ve většině případů je směřován více na ženy než muže.
 
Důvodů může být víc, především:
–          silnější emoce až přecitlivělost
–          menší sebedůvěra
–          absence asertivity
–          pocity méněcennosti, nedokonalosti
–          neschopnost tzv. jít s davem
–          přílišná odlišnost
–          viditelná neschopnost obrany
 
Kolektivní útokneboli teror směřující k nové osobě, říkejme jí/jemu CÍL, na pracovišti bývá velice pozvolný. Pro CÍL zpočátku nijak zvlášť ohrožující. Vždyť každá rozumná osoba nastupující do nového zaměstnání musí očekávat určité překážky, chyby atd.
 
Situace se ale pozvolna začne měnit a CÍL začne pociťovat a všímat si, že drobných incidentů přibývá, jsou častější, opakují se v různých intervalech. Začínají být větší a větší, což způsobí ovlivnění soustředění na práci, těžší a složitější plnění pracovních povinností a pocit dobře odvedené práce. CÍL začne vnímat útoky na svou osobu ve větším rozsahu, ztrácí pocit sebejistoty a dostavují se pocity ohrožení své důstojnosti. Začíná se objevovat studený pot, sucho v ústech, bolení na prsou a běhání mrazu po zádech.
 
První slzya otázky, proč se to děje právě mě?
 
Konflikty se zdají být nevinné, CÍL si je nechce moc připouštět. Přidávají se naschvály, pomluvy, zatajování důležitých informací, výsměch. CÍL si přestává být jistý sám sebou, začíná o sobě pochybovat. Srandiček a vtípků na adresu CÍLE přibývá a už přestávají být tak nevinně znící jako na začátku, začíná se vkrádat psychický teror, který je ze strany útočících velmi dobře promyšlený, důkladný a naplánovaný tak, aby denně CÍL trápil, ubližoval, zesměšňoval, shazoval a degradoval pracovní výsledky.
 
CÍL se stává odstřižen od ostatních, vyhoštěn s nemožností situaci zvrátit. Útoky pokračují dál a dál, napadání, obviňování se stupňuje. Bývá zpochybňováno plnění pracovních povinností, neplnění úkolů, donášení vedoucímu pracovníkovi, křivá obvinění, nespravedlivé osočování a zkreslování pravdy.
 
Situace se pomalu mění. CÍL začíná mít pochybnosti, objevují se první příznaky ztotožňování se s kolektivem předhazovanou představou o sobě samém. Sebedůvěra je ta tam. CÍL je zlomen.
 
Následující fází bývá chování se dle slov ostatních, snížení kvality odvedené práce, chyby.
 
To neujde zraku vedení společnosti, které pojme získané informace od spolupracovníků CÍLE za oprávněné. V takovou chvíli mnohdy dochází k tomu, že je s CÍLEM rozvázán pracovní poměr.
 
Pročse útočníci k takovým činům uchylují, co je k tomu vede, proč to dělají? Zbavit se někoho, kdo do kolektivu nezapadá? V případě, že dosáhnou svého, je úkol splněn. A pokud místo CÍLE nastoupí někdo, kdo opět nevyhovuje většině, vše začíná nanovo a zase je o jednoho utrápeného a zlomeného člověka víc.